Nátlak a ohrožování

Co je nátlak a jak se projevuje?

Novináři v rámci své práce často vstupují do veřejného prostoru a musí počítat s tím, že budou pod drobnohledem veřejnosti i osob, kterým se v rámci své novinářské práce věnují. I novináři tak musí projevit vyšší stupeň tolerance vůči kritice a negativní zpětné vazbě. Ne každá kritika novináře či jeho práce je nátlakem či útokem.

Pokud vás ale kritika, útoky a nátlak paralyzují, vyčerpávají nebo ohrožují, nejedná se už o „běžný tlak“. Jde o nátlak, který je třeba řešit.

Novináři čelí různým formám nátlaku. Od osobních urážek a výhrůžek násilím i smrtí přes sledování, manipulace, až po žaloby s cílem novináře umlčet. S tím vším se musí novináři vypořádat proto, že svou práci dělají dobře.

Proč je důležité mluvit o nátlaku a hrozbách novinářů?

Novináři hrají v demokratické společnosti klíčovou roli a veřejnosti zajišťují přístup k pravdivým, včasným a úplným informacím. Svoboda tisku a ochrana novinářů jsou proto základem pro udržení transparentnosti, odpovědnosti a fungování kontroly veřejné moci.

Jakákoli forma nátlaku, která si klade za cíl paralyzovat novináře a jejich práci, je v rozporu se zásadami právního státu a s řádným fungováním demokratické společnosti.

Co je ohrožování?

Ohrožování zahrnuje přímou i nepřímou hrozbu nebo násilí. Je úmyslné zlovolné jednání, které vzbuzuje v oběti obavy o bezpečnost, život, zdraví nebo majetek (vlastní nebo dalších osob).

V případě novinářů může být cílem ovlivnit jejich rozhodnutí (napsání či nenapsání, vydání či nevydání konkrétního článku), jeho chování (změna způsobu komentování, argumentace, vyhýbání se určitým tématům apod.) nebo jeho celkovou činnost (například ukončení novinářské práce).

Zahrnuje jak přímé fyzické útoky, tak jiné způsoby nátlaku. Často se jednotlivé formy prolínají. Mezi hlavní formy patří zejména:

Druhy ohrožování a jak reagovat

Obecně lze říct: pokud novináři někdo aktivně vyhrožuje, nadává či se chová jinak hrubě, měl by novinář reagovat tak, aby dále neeskaloval situaci (dohadováním, vzájemnými urážkami, vulgárními výrazy apod.) – a to ani v případech, když je podle svého názoru v právu. Tento přístup podle zkušeností policie předchází hlubším konfliktům.

Na zaslané zprávy nebo třeba příspěvky na sociálních sítích, u nichž je zřejmé, že směřují k nátlaku, by neměl novinář odpovídat. Měl by je archivovat (i pomoci snímku obrazovky, tedy printscreenu), a to s co nejvíce podrobnostmi týkající se dané osoby nebo účtu. Následně je třeba událost oznámit na nejbližším útvaru Policie ČR.

Pokud jsou výhružky bezprostřední, nebo z textu vyplývají informace zřejmě zjištěné možným sledováním a podrobnostmi ze soukromého života, musí novinář dbát zvýšené opatrnosti. V případě bezprostředně a reálně hrozícího nebezpečí (např. konkrétní výhrůžka, konkrétní termín napadení apod.) je třeba volat na tísňovou linku 158.

Pokud novinář čelil fyzickému napadení a následně vyhledá lékařskou pomoc, vždy by měl požádat lékaře o vystavení písemné lékařské zprávy. Také by se měl pokusit zajistit další možné důkazy incidentu, například foto či video, pokud existuje.

Pokud má být vyšetřování úspěšné, je třeba dané skutky oznámit co nejdříve. Čím později tak ohrožený novinář učiní, tím se zmenšuje šance na úspěšné vyšetření incidentu.

Ohrožování přímo nebo přes prostředníka

Policie nedoporučuje reagovat na výhružky vysvětlováním či dohadováním. Naopak novinářům radí, aby při bezprostředním ohrožení odešli z dosahu dotyčné osoby a volali ihned na linku 158.

Pokud se jedná o případy, kdy při kontaktu pronese osoba výhružku a sama spontánně místo setkání opustí, avšak přesto má novinář důvodnou obavu o bezpečnost, měl by podat oznámení na nejbližší útvar Policie ČR.

Pokud to situace dovolí, je dobré zdokumentovat tuto výhružku, popřípadě zajistit fotografii podezřelé osoby. Tuto dokumentaci neprovádějte, pokud by tato činnost mohla v osobě, která Vás ohrožuje, vzbudit další protiprávní jednání.

Pokud novinář obdrží e-mail, SMS zprávu, zprávu na komunikačních platformách či jinými online kanály s výhrůžkou (výhrůžka je zde explicitně uvedena nebo z kontextu zprávy vyplývá), která vzbudí důvodné obavy, policie nedoporučuje na ni odpovídat.

Vyhrožování prostřednictvím telefonních hovorů

U telefonních hovorů je dobré hovor nahrát, přičemž i zde není vhodné podle doporučení policie neúměrně rozvíjet hovor s volajícím.

U těchto telefonních výhružek bývá složité odhadnout, že bude volat vyhrožující osoba. Je třeba být připraven na další podobný hovor a ten si případně už nahrát. Je také možné v průběhu rozhovoru, který obsahuje výhrůžky, zapnout hlasitý odposlech – kolegové, kteří hovor slyší, jsou pak bráni jako svědci.

Může pomoci i to, že se o hovoru udělá záznam /například u notáře/ s podpisem svědků. To je užitečné v případech, kdy se bude skutek řešit s odstupem a je těžké si vzpomenout na všechny podrobnosti a okolnosti. Takový zápis se sice nebere jako listinný důkaz, a ten, kdo zápis udělal, bude případně vyslechnutý – je to ale lepší než nemít nic v ruce.

Doručení podezřelého balíku nebo zásilky

U telefonních hovorů je dobré hovor nahrát, přičemž i zde není vhodné podle doporučení policie neúměrně rozvíjet hovor s volajícím.

Tyto případy nejsou příliš časté, ale stávají se – může přijít třeba nábojnice nebo bílý prášek. Ideální je na první pohled podezřelou zásilku neotvírat a doručení oznámit na tísňovou linku 158.

Pokud je zásilka otevřena a obsahuje podezřelý obsah, je vhodné ji co nejdříve zajistit tak, aby na ní zůstaly případné stopy a oznámit to na tísňovou linku.

Doručení podezřelého balíku nebo zásilky

V ostatních případech lze postupovat následujícími způsoby: